James Bond jen v tričku a šortkách se vyprahlou krajinou přískoky blíží k betonovému doupěti padouchů… Pod převislou stěnou vytahuje z kapsy přesně to, co zrovna potřebuje k překonání překážky. Je totiž k akci dobře připraven. Vystřeluje lanko s kotvou. V mžiku je nahoře a plní úkol. Po dramatické potyčce v betonovém bludišti odchází bez zjevného šrámu a známky vlastního opotřebení. Následně se setkává se svou neméně dokonalou bondgirl…
Poprvé jsem Jamese viděl a zažil ještě v době, kdy česká recenze pro jeho image a skutky neměla vlídného slova. Jak jinak, byl představitelem a služebníkem západních imperialistů a ještě zhusta čelil agentům z naší strany barikády. Každý nový díl byl tvrdě proprán jako buržoazní produkt nejhorší kategorie. Jamesova úžasnost, dokonalost a nadsázka je ale neotřesitelná. Disponuje vším, co má opravdový borec mít. Vždy připraven, naladěn, vystrojen a upraven, s krasavicí po boku. Který velký kluk by netoužil být mu aspoň v něčem podobný…
Před časem pročítal v tisku několikeré studentské úvahy nad tematem o významu vzorů a hrdinů v osobnostech pro život. Daj mi medaili, nedaj mi medajli? Ano, státní vyznamenávání. Kdo je vlastně ještě hrdina hodný vyznamenání a kdo ne? Je to taky ten, co jen dělá dobře svojí práci a nebo platí jen mimořádný skutek v mimořádné situaci? Bude v budoucnu dost hrdinů, když mimořádných situací dík jistému poučení se a zmoudření lidstva ubývá? Proč se nám mezi „správné“ vzory dostávají také exhibicionisti upoutávající pozornost jen nekonvenčním projevem? Otázek na několik meditací…
A jak s tím vzorem pro život? Mít ho či nemít? Kdo ví, jak by dopadli mnozí učebnicoví hrdinové a známé dějinné postavy, kdyby se jejich životy a skutky hodnotilly „tady a teď“. Je asi správně, aby v podvědomí něco jako vzor bylo. Když jsem Jamese poprvé potkal v osmdesátých letech, tak si mně prostě získal. Jsme nakonec tak trochu stejně „mladí“ vrstevníci. Některé jeho kousky by opravdový „klaďák“ nejspíš nikdy neprováděl. Ale nenaděláš nic, ani černá ani bílá. A tak, milý Jamesi myslím, že je dobré se na akci dobře přípravit, občas se něco nového naučit, důsledně jít za svým, neslevit si a za odměnu dobrého skutku považovat i radostný prožitek. Taky není od věci být v kondici, mít vychytané svoje požitky, uvolnit se a nebrat svojí činnost a ani sebe až tak moc vážně. V tomhle mi tvůj přístup k věci celkem dost dal…
Možná mám jen zbytečnou starost, aby tohle moje malé vyznání všichni čtenáři správně pochopili… (smile)
LZT – leden 2010