Volat přímo řediteli, když to nejde jinak, je vždycky trochu OUT. Nic naděláte… Někteří občané to tak mají uspořádaný a svoje JÁ musí vždycky tlačit co nejvýš. A „prudit“ na místech, kde by se mělo řešit spíš to podstatnější. Ale svého času sedával v jedné TV taky jeden pan ředitel a posluchače k zlozvyku „volat přímo řediteli“ jaksi vybízel, možná je to tehdy i trochu naučil…???
Od ledna 2013 jsem u nás na společnosti převzal funkci, mezi námi zvanou „Výkonný ředitel“. A pan kolega a společník, s kterým to táhneme už skoro 20 roků, odchází na tzv. „zasloužený odpočinek“. Čas se naplnil a on taky ten pracovní proces od určité doby a věku povětšinou pomalu přestává být tím „naplněním a seberealizací“. A taky myslím, že není ani moc dobře to zbytečně protahovat. Protože jeden nikdy neví, kolik mu na co zbývá času. Proto také u nás nastupuje do první linie moje „mládí“. Když tu holt mladší nemáme…
Tak si sobě přeju, aby to u nás na KZT šlo dál v mezích možností minimálně tak dobře jako dosud. A my, výkonným ředitelováním pověření, budeme pro to dělat vše, co je v našich skromných silách. Taky si přeju, aby mi naši milí klienti a jiní obchodní partneři nevolali zbytečně. Ale protože tahle funkce v našich podmínkách není žádné „velké ředitelování“, jsem připravený na to, že se často nebudou řešit jen „významné a velké věci“, ale taky nějaká ta pí…
LZT – leden 2013